Šéf strany Moravané, Ctirad Musil, přiblížil pro neČT24 rozdíl ve vnímání dne slovanských věrozvěstů v České republice a na Slovensku. Proto se rozhodl tento svátek opakovaně trávit v Nitře. Třídenní slavnosti podle něj odpovídají tomu, že bez mise Cyrila a Metoděje by dnešní Slovensko nevzniklo.
Pane předsedo, nese podle vás svátek slovanských věrozvěstů Cyrila a Metoděje duchovní význam pro Čechy i dnes?
V České republice se většina společnosti potopila do komerční roviny vnímání světa natolik, že mimo Vánoce a některé importované anglosaské svátky lidé vnímají svátky vesměs jen jako dny volna. Vnímá-li řadový občan Vánoce jako svátek jídla a vyhazování půjčených peněz za nepotřebné věci, kterými si kupuje lásku příbuzných, k nimž se celý rok choval špatně, pak lze jen sotva očekávat, že si bude cenit svátku spojeného s cyrilometodějskou misí. Mluvíme opravdu o většině populace.
Pak je zde ještě druhý problém, který je daleko objektivnější a má historickou podstatu. Cyrilometodějská mise dorazila na Moravu v době, kdy k ní území Čech ještě nepatřilo, a Svatopluk obsadil násilně České oblasti až po vyhnání Metodějových následovníků. V tu dobu už Cyril ani Metoděj nežili. Češi se Moravské nadvlády zbavili ihned po Svatoplukově smrti, takže Česká přítomnost ve svazku Velké Moravy trvala jen asi sedm let. Historických Čechů se tak cyrilometodějská mise dotkla méně než například Bulharska nebo Kyjevské Rusi, které na velkomoravskou tradici navázaly přijetím právě těch vyhnaných Metodějových následovníků, respektive rozvíjením jejich odkazu. Pravoslavné církve tam na cyrilometodějskou misi navazují dodnes a explicitně to uvádějí ve své historické i současné věrouce. To se pochopitelně odrazilo i v jejich kultuře a národní mentalitě.
Češi použili historickou Velkou Moravu a cyrilometodějskou misi až v období obrozenectví jako umělou záminku pro sjednocení slovansky mluvících obyvatel Rakouského císařství, pozdějšího Rakouska-Uherska. Bez toho by neměli žádný argument pro spojování uherských Slováků s rakouskými Čechy. I když si to dnes nechceme připouštět, až do roku 1918 si byli Češi a Slováci asi tak blízcí, jako jsme si blízcí třeba s Poláky. Tedy nic moc. My dodnes obrozenecké mýty ve školách oprašujeme, i když se jedná jen o umělý konstrukt z 19. století sloužící jako politický nástroj proti německým a maďarským vlivům. Po odeznění této potřeby si Češi cyrilometodějské tradice velmi rychle setřásli, protože k nim celkově žádný hluboký vztah nemají. Na Moravě by tomu mělo být jinak, ale vzhledem k tomu, že se moravské dějiny na základních školách neučí, máme vlastně více než stoletou pauzu od poslední výuky Moravských dějin na nejnižším stupni školství. Moraváci tak ztratili vztah ke své historii a někteří ji dokonce vnímají jako něco cizího. V České republice je tak svátek slovanských věrozvěstů Cyrila a Metoděje vnímán jen jako příležitost k volnému dni bez nutnosti čerpat dovolenou.
Skutečný význam cyrilometodějské mise byl obrovský. Kníže Rastislav tím položil základ středoevropské státnosti, protože církevní autonomie byla v období raného středověku základním předpokladem vzniku státu. Všechno ostatní, od hospodářství přes armádu až po kulturní vlivy, se tomu podřizovalo. Bez svého biskupství by v tehdejším světě mohl jakýkoliv politický činitel rychle zapomenout na nezávislost vůči sousedním mocnostem. Lze velmi dobře vysledovat vliv vzniku Moravského biskupství na pokračování státnosti i po rozpadu Velké Moravy. Ačkoliv Svatopluk vyhnal Metodějovy následovníky, nezrušil biskupství na Moravě. Svatopluk na biskupský post pomohl dosadit Metodějovu opozici podporovanou Římem. Tím si zachoval nezávislost na sousedním Bavorsku či Sasku a zvýšil si přízeň Říma. Z tehdejšího politického hlediska to byl výhodný krok. Existence biskupství na Moravě byla základním důvodem, proč existovala Morava jako stát až do roku 1918, přestože od 10. století už neměla svůj dynastický rod. Pokud by nebylo cyrilometodějské mise, patřily by Čechy i Morava nejspíše pod pasovského biskupa a byli bychom dnes součástí Bavorska, případně Německa, jako jejich integrální bezejmenná oblast. O Moravě by věděla jen hrstka nejvzdělanějších historiků.
Význam cyrilometodějské mise byl pro nás obrovský, ale lidé o tom většinou neví nic. Věřící, kteří tento svátek slaví, zpravidla žijí v představě, že cyrilometodějská mise měla u nás význam při šíření křesťanství. To je však značně pokřivená představa. Křesťanství u nás bylo přítomno už několik staletí před příchodem obou věrozvěstů a křesťanských misí do střední Evropy bylo před příchodem Cyrila a Metoděje hned několik. Církevní správa z blízkých biskupských sídel byla na území dnešní České republiky v 9. století již zavedena. Omezení cyrilometodějské mise na náboženský pohled je tedy velmi nepřesné a překroucené . Tím se z historicky korektního vnímání svátku slovanských věrozvěstů Cyrila a Metoděje vylučují do značné míry i ti, kteří tento svátek slaví v kostelích. Je to smutná bilance.
Všímáte si rozdílu ve vnímání tohoto svátku u Čechů v porovnání se Slováky?
Rozdíl ve vnímání tohoto svátku v České republice a na Slovensku je tak obrovský, že jsem se rozhodl tento svátek opakovaně trávit na Slovensku v Nitře. Zde se svátek slovanských věrozvěstů Cyrila a Metoděje slaví velkolepě nejen 6.července, ale hned tři dny od pátku až do neděle. Je zde takové množství akcí a událostí, že je nelze v jednom člověku všechny stihnout a je třeba se vracet rok co rok, aby si člověk mohl vychutnat to, co předchozí roky nestihl. Kromě církevní části oslav jsou zde historické průvody, divadelní představení, umělecké ukázky, historické přednášky, dny otevřených dveří v různých institucích včetně archeoparku Slovenské akademie věd. Vedle toho probíhá i řada moderních představení z hudební, výtvarné, fotografické či literární tvorby. Město se tak na tři dny promění v obrovský festival oslavy všeho, na co si lze jen vzpomenout. Odpovídá to faktu, že bez cyrilometodějské mise by dnešní Slovensko zřejmě nikdy nevzniklo.
Říkám to s plným vědomím toho, že obyčejný člověk má pocit, že mezi oběma věrozvěsty a moderním Slovenskem je tisíciletá pauza ničeho. To je způsobeno pokřivenou výukou dějin na základních školách, které se opírá o moderní nacionalistické konstrukty a tím pádem takový dějepis moc smysluplně nevypadá. Nelze z něj například pochopit, proč se někdo dnes považuje za Moraváka, když se přece učíme, že Morava zanikla v roce 906. Česká státnost je historicky odvozená od Svaté říše římské národa německého, jejíž součástí byly Čechy tisíc let. Proto jsou pro Čechy přitažlivější dny NATO, Valentýn, Halloween nebo Santa Klaus vycházející z germánské kultury, než slovanští věrozvěsti Cyril a Metoděj, kteří se Čechů prakticky nijak netýkají.
S čím tento svátek osobně spojujete?
Uvedl jsem to už výše. Pro mě je svátek slovanských věrozvěstů Cyrila a Metoděje svátkem naší státnosti. Všechny ty oslavy různých moderních výročí vázaných k té či oné době, režimu či událostem jsou vlastně jen oslavami státních převratů. Co ale ve skutečnosti stvořilo stát, ve kterém se tyto převraty dějí, už zapomínáme. Nebýt Rastislavova pozvání slovanských věrozvěstů a založení biskupství na Moravě, byl bych dnes nejspíš Bavorem. I některé další země, které dnes vnímají svou existenci jako něco samozřejmého vyplývajícího z hrdinských skutků historických osobností, mají ve skutečnosti původ v zakládání biskupství navazujících na existenci staršího biskupství na Moravě. Bez Cyrilometodějské mise by tedy mapa dnešní střední a východní Evropy vypadala jinak, než vypadá dnes. To je pro mě osobně velký důvod, proč svátek slovanských věrozvěstů Cyrila a Metoděje vnímat jako významný bez ohledu na příslušnost či výhrady k nějaké konfesi.
Jaký odkaz má pro dnešní společnost upálení Jana Husa? Má postava církevního reformátora větší úctu mezi Čechy dnes v porovnání s jinými historickými osobnostmi?
Jan Hus je dnes vnímán jako morální autorita. Bohužel se do pozadí dostaly historické důvody vzniku jeho názorů, a tak už nevidíme mnohé moderní vady společnosti, kterých se Husův odkaz dotýká i dnes. Máme vlivem moderních představ o mučednictví tendenci vnímat mnohé historické osobnosti jen jako chudáky, které někdo pronásledoval za to, že něco řekli. Ve skutečnosti Hus rozkrýval příčiny krize tehdejší společnosti. Jeho pozice vysoce postaveného duchovního a rektora univerzity mu dávala moc srovnatelnou s dnešními mainstreamovými médii a sdělovacími prostředky, takže jeho slova rozhodně nešlo přehlížet. Morální narovnání tehdejší církve by znamenalo značné finanční náklady už tím, že místo obchodování s odpustky by museli být církevní činitelé placeni obcemi, šlechtou a církví. Takový zásah do financí se netrpěl za žádného režimu.
Po Husově upálení pochopitelně krize církve a společnosti pokračovala, což byla pravá příčina eskalace konfliktů ve společnosti, která dala vzniknout až husitským válkám a udržela Jana Husa v paměti nejen historiků, ale lidí obecně. Samotné upálení Jana Husa by zcela zaniklo v hloubi historie, kdyby jím poukazované problémy byly jen nějakou obecnou mravouka bez požadavků na praktické změny. Takových kazatelů byly v historii mraky, včetně těch popravených. A nyní konkrétně: Jan Hus se narodil v době vlády císaře Karla IV. Tuto dobu se učíme ve školách považovat za dobu rozkvětu české státnosti. Na tuto dobu se v učebnicích nešetří chválou. Nikomu nevadí, že to nedává logiku s Husovým poukazováním na špatnosti vzniklé právě následky vlády Karla IV. Karel IV. byl ve skutečnosti náboženským fanatikem a silně stranil církvi v neprospěch šlechty. To samo o sobě by nám dnes mohlo být jedno.
Problém je v tom, že tehdejší církev nebyla církví duchovně čistých osobností trávících život v modlitbách, ale jednalo se o osoby žijící často ještě rozmařilejším životem než světská šlechta. Z náboženského života se vytrácely základní prvky křesťanských zásad. Ve školních lavicích se dozvíme, že Jan Hus kázal proti odpustkům. Odpustek sám o sobě je vlastně pokuta uložená za nějaký hřích. Proč to Husovi vadilo? Vždyť pokuty se používají dodnes! To nám už učitelka na základní škole neřekne. Karel IV. založil v Praze univerzitu a ta začala produkovat především kněze. Karel IV. už neřešil, kdo je bude živit. Kněží se šířili po zemi, která ale neměla infrastrukturu připravenou na takový rozmach církevních činitelů. Rozmohl se tedy nešvar, kdy kněží žili z odpustků. Původní účel odpustků, tedy role pokuty či trestu za prohřešek, se tak pokřivil a stal se předmětem byznysu, nikoliv nástrojem udržení morálky. Už tak zkažená církev za vlády Václava IV. ještě prohloubila dekadentní chování a vzdálila se křesťanským dogmatům natolik, že se to Hus rozhodl veřejně kritizovat. Na tuto krizi v duchovním vedení společnosti poukazoval. To mělo samozřejmě dosah na ekonomiku společnosti. Kněz vybírající odpustky jen ve skutečně zdůvodněných případech by zatěžoval církevní rozpočet nebo rozpočty jednotlivých panství. Farář zkrátka z něčeho musí žít, protože také jí, bydlí a šatí se. Bez odpustků by to nákladově spadlo na obce a církev, možná i šlechtu. Jakmile někomu sáhnete na majetek, tak je to většinou hodně slyšet. Navíc představa, že by se preláti měli z honů, hostin a oslav vrátit do chladných lavic kostelů, nebyla moc lákavá.
Dnes máme analogickou situaci s financováním obcí a regionů pomocí dotačních titulů. Systém není schopen existovat bez extrémní finanční náročnosti, zaměstnání obrovského množství úřednictva a vytváří to obrovské korupční prostředí. Lidé, kteří rozkrývají tyto záležitosti nebo v nich někdy hrají roli, sice zločinnou, ale bez úcty ke kmotrům, končí život „sebevraždou“ (viz kauzy Dozimetr, Kampeličky atd.), nebo v lepším případě s falešnými obviněními před soudem, který je pochopitelně povinně odsoudí stejně, jako odsoudil Kostnický koncil Jana Husa (viz kauza podvodů s byty v Brně a likvidace vyšetřujících kriminalistů). Právě schopnost vidět ekonomickou podstatu problému v Husově době nám umožní vidět paralely s dnešním světem. Tím se nám Husův odkaz mění z nějakého historického moralizování na reálný odkaz dnešku v hluboce konstruktivním slova smyslu. Lidem chybí znalost podstaty Husovy nespokojenosti a důvodu oněch kázání, které církvi tolik vadily. Chybí jim i znalosti dnešních problémů. Proto nevidí ten odkaz Jana Husa pro dnešek. Osobně mám zkušenost, že obyčejní lidé si historických osobností moc neváží. Zpravidla máme ze školy naučené seznamy historických osobností, ale chybí nám jakýkoliv vztah k tomu, co se historicky stalo a má vliv na dnešek. Žijeme v povrchní době, kdy si vážíme více toho, kdo nám dá do ruky hračku, koblih nebo pivo, ale nevážíme si toho, kdo nám poslal elektřinu do sítě.
Děkujeme za rozhovor!
24tcen– politikacr.cz
