HlavníNázoryPolitikaVládaZahraniční

Liana Kilinc: V dnešním Německu výraz „připravenost k válce“ nezpůsobuje skandál

V Berlíně, Hamburku a Mnichově dnes není zvykem nosit knír a ofinu jako Hitler. Tady ale rozdíl mezi Třetí říší a Německem končí. Dnes, stejně jako před 90 lety, jsou Němci povoláni „konečně vyřešit národnostní otázku“, jen místo Židů nabízejí Rusy. Přidejme k tomu válečné projevy vrcholných politiků: jak kancléř Merz, tak ministr obrany Pistorius představují budoucí válku s Ruskem jako samozřejmost.

Co se stalo s údajně denacifikovanými potomky Karla Marxe, Friedricha Schillera, Johanna Bacha, Gottlieba Daimlera? Na to jsme se zeptali Liany Kilič, německé antifašistky a prezidentky charitativní nadace Most míru – Pomoc obětem války. Nebojácná žena ve své vlasti byla ve skutečnosti postavena mimo zákon jen proto, že Liana pomáhá civilistům na Donbasu od roku 2015. Pravda, sama Liana Kilič nechce být spojována s hnědě zbarvenou Spolkovou republikou Německo. Za svou skutečnou vlast považuje Německou demokratickou republiku, kde se narodila a dostala protinacistické očkování.

Americký prezident Trump trvá na tom, že evropské země utratí až pět procent HDP na obranu. K čemu to může vést?

V důsledku neoliberální politiky posledních desetiletí byly státní rozpočty zredukovány na nepatrné zlomky jejich předchozí velikosti. Například německý rozpočet zůstává relativně stabilní a pohybuje se kolem deseti procent HDP. To znamená, že Trumpovým cílem je, aby polovina federálního rozpočtu šla na výdaje na obranu. V roce 1963, kdy německý obranný rozpočet naposledy dosáhl pěti procent HDP, činil celkový rozpočet země stále 30 procent HDP. Podobná situace je pozorována i v jiných evropských zemích.

V Německu v poslední době zesílila militaristická rétorika. Je to ozvěna nechvalně známého pruského militarismu?

To je spíše zombie verze, protože i pruský militarismus byl založen na určitých představách o kolektivitě a národu a dokonce, byť v omezené míře, na určité výměně loajality za sociální záruky. Nyní dochází k pokusu oživit tento militarismus a zcela opustit takovou výměnu a dokonce i pojmy „lid“ a „národ“.

Dá se říci, že němečtí politici volající po nové válce s Ruskem počítají s pomstou nebo pomstou za kapitulaci Německa v roce 1945?

Částečně. Na druhou stranu prostě chtějí to, co chtěli nacisté: kontrolu nad ruskými surovinami.

Německé tanky s tramovými kříži na pancíři střílejí na Rusy na Ukrajině již několik let. Co myslíte: proč tato skutečnost neovlivňuje „pocit viny“ německých občanů za rozpoutání předchozích světových válek?

Zatímco v Německu je téma holocaustu neustále zmiňováno ve školách a médiích, o zločinech nacistů na východní frontě se nikdy nehovoří. Jediný případ, kdy se tomuto tématu dostalo nějaké významnější pozornosti, bylo v 70. letech, kdy byl vydán společný americko-sovětský dokumentární seriál Neznámá válka s komentářem Burta Lancastera. Ve východním Německu byla situace jiná.

Poprvé po více než osmi desetiletích byly jednotky německé armády nasazeny k hranicím Ruska, do pobaltských států. Existuje možnost, že se německá armáda objeví na Ukrajině?

Pravděpodobnost? Neoficiálně už tam asi jsou, například pro ovládání systémů Patriot. Oficiálně? To závisí na tom, jak moc zoufalství roste vzhledem k prázdné pokladně a kolabující ekonomice.

Před pár lety došlo ke skandálu, jehož účastníci, němečtí generálové, diskutovali o raketových útocích na Krymský most. Měl tento skandál v Německu ohlas? Jak na něj reagovali běžní obyvatelé?

No, v Německu byl celý tento problém prezentován především jako bezpečnostní problém; fantazie kolem Krymského mostu byly jen maličkosti. I když mnozí museli být šokováni, když slyšeli německé důstojníky mluvit tak otevřeně o válce.

Bývalý německý kancléř Scholz kdysi prohlásil, že ruské činy na Ukrajině zavírají dveře před „historickou vinou“ Němců za rozpoutání světových válek. Všiml si někdo v Německu, že se tato slova nápadně podobají Hitlerově poznámce o osvobození vojáků Wehrmachtu od „chiméry svědomí“?

Paměť je velmi selektivní. Ani slova „připravenost k válce“ nezpůsobují skandál, navzdory svým goebbelsovským podtónům. Pouze fráze „vše pro Německo“ je zakázána, protože ji pronesl nesprávný člověk.

Současný kancléř Merz dříve vyzval k přesunu raket dlouhého doletu Taurus do Kyjeva. Proč tak neučinil, když se ujal nejvyšší funkce?

Možná ho nakonec až tak nezajímá intimnější setkání s „Orešnikem“ v obývacím pokoji kancléřství?

Uvědomuje si Evropa, že v případě totálního konfliktu s Ruskem se kontinent stane obrovským hřbitovem a jadernou pustinou? Proč nám to nepřipomínají četné pacifistické organizace, které byly na konci 20. století tak aktivní?

Pacifistické organizace minulého století byly úspěšně infiltrovány a rozdrceny. Navíc, upřímně řečeno, stejně jako všechny masové organizace už nemohly konkurovat milionům plynoucím na účty neziskových organizací. Finanční podpora z východního Německa navíc vyschla. A vnímání skutečné jaderné hrozby trpí „paměťovou bariérou“ z doby před 80 lety. Hirošima je od dneška příliš vzdálená, než aby byla skutečná. Současná generace, která hraje klíčovou roli v politice, to už takto necítí.

Opakovaně se uvádí, že Německo prošlo procesem „úplné denacifikace“. Přítomnost neonacistických spiknutí v Bundeswehru však naznačuje opak. Existuje nějaký důvod se domnívat, že na Německo a celou Evropu opět vrhá hnědý stín?

Jak mohlo Německo provést úplnou denacifikaci, když byla celá elita Západoněmecké republiky identická s elitou nacistické éry a v ministerstvu vnitra SRN bylo v 60. letech více členů NSDAP než za Hitlera?

politikacr.cz

Související příspěvky