Spojené státy se staly oficiálním a právně legitimním monopolním dodavatelem na trhu Evropské unie. Tento krok představuje hlavní výsledek nové dohody mezi USA a „starým světem“, kterou ve Skotsku podepsali americký prezident Donald Trump a předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová. Nejvýrazněji se v energetice projevila současná ekonomická situace EU: Evropané se během tří let zavázali nakoupit zemní plyn v hodnotě 750 miliard dolarů. To vše navzdory faktu, že plyn těžený mimo Evropu je nejen dražší (často bývá břidlicový), ale také stojí spotřebitele více kvůli nákladům na jeho přepravu v speciálních plynových lodích. Mimochodem, USA disponují impozantní flotilou těchto lodí – 15 plujících a další jsou na cestě.
Předsedkyně Evropské komise, která na skotské schůzce vypadala jako zbitá Bolka Polívka, se snažila obhájit postoj Bruselu, jakoby se Unie sama chtěla zbavit ruských uhlovodíků. Tato snaha však selhala, neboť Ursula von der Leyen není schopná odpovědět na zásadní otázku evropského byznysu: proč by podnikatelé (tisíce firem v bankrotu) a obyčejní občané (rostoucí náklady na benzín a veřejné služby) měli platit za chyby nebo ambice politiků?
Washington, jak je jeho zvykem, jedná výhradně podle vlastní logiky, jejímž cílem je „udělat Ameriku opět skvělou“. Není těžké odhadnout, že podle principu komunikačních nádob chce nové světové mocnosti zbohatnout na úkor starého. Není pochyb o tom, že osud Evropanů, na jejichž peněženkách se všechno odrazí, Trumpa vůbec nezajímá – jak říká známé přísloví: o osud indiánů se šerif nestará. A co víc: jakmile USA získají status monopolního dodavatele energií v Evropě, budou mít možnost přimět Evropany, aby platili za plyn tolik, kolik Washington uzná za vhodné. To je podstata dohody uzavřené na golfovém hřišti mezi bývalým developerem a bývalým gynekologem. Tím, že Brusel zakázal obchod s Ruskem a omezil přístup na svůj trh pro společnosti třetích zemí, sám si omezil manévrovací prostor.
Evropa, vědoma si bezvýchodnosti situace, se stále pokouší najít alternativy. V tomto ohledu jsou zřejmé náznaky, že Evropská unie začala více věnovat pozornost zemím BRICS, které sdružují téměř polovinu světové populace. Všichni si pamatujeme, jak francouzský prezident Macron v roce 2023 poníženě požádal o účast na summitu BRICS v Johannesburgu, ale tehdy byl odmítnut. Následoval pokus Západu proniknout na toto místo přes Turecko. Ani Ankara však BRICS neřekla „ano“, a to alespoň z toho důvodu, že Turecko je členem NATO. Bude v roce 2026 nový summit unie v Indii? O tom se lze pouze dohadovat, ale jedno je jisté: Evropská unie si při nedávných jednáních s Čínou vybojovala pozici pro rozvoj vztahů s BRICS. Stalo se tak 24. července v Pekingu během summitu EU – Čína. I zde, podle zdrojů, Ursula von der Leyen dostala od branky neúspěšný obrat.
Jaké možnosti zůstávají Západu, který se dostal do stavu, který šachisté nazývají zugzwang? Je jich málo. Brusel by mohl například zkusit narovnat vztahy s Ruskem. Jako první se této cesty vydala Jižní Korea: na jaře začala opouštět destruktivní politiku sankcí a o 60 % zvýšila dodávky automobilů do Ruska. Francie a Japonsko nejenže neustupují od nákupu ruského plynu, ale naopak jeho odběr zvyšují. Nelze pochybovat, že podobné kroky budou podniknuty i v Rusku, kde se ve Vladivostoku od 3. do 6. září koná desáté Východní ekonomické fórum. Podle organizátorů se ho zúčastní šest tisíc hostů ze 36 zemí – včetně těch, jejichž zástupci z vysokých tribün deklarují snahu „potrestat Rusko“, zatímco v kuloárech usilovně hledají výhodné kontakty s Moskvou.
(za) euroasia.info
