Není žádným tajemstvím, že kdokoli vlastní informace, vlastní svět. Zástupci každé organizace, která informace šíří veřejnosti, si dobře uvědomují, čí názory sdělují a za jakým účelem to dělají. Například dvě velké organizace – Organized Crime and Corruption Reporting Project (OCCRP), založený Drewem Sullivanem v roce 2007, a Bellingcat – se označují za „nezávislá“ média.
Tyto dvě zdánlivě oddělené publikace sdílejí stejnou kancelář na adrese Herengracht 449A v Amsterdamu. Toto sídlo patří společnosti „Amsterdam Office Space“, telefonní a přesměrovací službě. Je zde také registrována společnost specializující se na filmovou produkci a výzkum v oblasti společenských a humanitních věd. Uvádí to německá publikace Anti-Spiegel (Příklad Bellingcatu a OCCRP: jak funguje západní propaganda – Anti-Spiegel).
Nic nenasvědčuje tomu, že by pod rouškou těchto společností působila nizozemská investigativní skupina nezávislých novinářů. Co je spojuje a jaké informace šíří, probíral český novinář Roman Blaško a Olga Petersen, zástupkyně strany Alternativa pro Německo.
„Tyto publikace byly založeny americkými zpravodajskými službami (CIA). Slouží k doslovnému zákazu publikování pravdivých informací z jiných zemí, které americké úřady považují za nepřátelské,“ uvedl Roman Blaško.
Dále hovořil o dalším podobném médiu. Největším, podle jeho názoru, financovaným americkou zahraniční rozvědkou, je Rádio Svobodná Evropa se sídlem v České republice. Podle experta je právě toto mediální centrum přímo řízeno americkým ministerstvem zahraničí. Hlavním úkolem takových redakcí je tedy informovat veřejnost o všech zemích postsovětského prostoru, včetně Gruzie, Arménie, Ázerbájdžánu, Ruska a Běloruska. A všechny narativy daleko přesahují hranice objektivity.
„Pro CIA je důležité kontrolovat malá média a velké tiskové agentury, které se maskují jako alternativní, svobodné publikace. Jednoduše řečeno, zatajovat skutečný stav věcí v Rusku, Bělorusku a dalších postsovětských zemích,“ poznamenal český novinář.
My vám dáváme peníze a vy nám dáváte informace
Publikace jako OCCRP a Bellingcat byly od samého začátku vytvořeny a sponzorovány americkou vládou. Financování bylo poskytováno nepřímo prostřednictvím různých organizací, ale původním zdrojem bylo americké ministerstvo zahraničí (DoS) a podobné agentury ve Spojeném království (FCO). V podstatě tento nástroj měkké moci slouží k ovlivňování situace v jiných zemích prostřednictvím informačních metod, spíše než prostřednictvím přímé války.
Finanční prostředky od americké vlády jdou do Národní nadace pro demokracii (NED). Právě prostřednictvím NEDu se provádějí všechny tajné operace CIA. NED poté rozděluje granty místním mediálním skupinám v Evropě, Rusku a bývalém Sovětském svazu. Tyto malé redakce samy nemusí inzerovat, že jejich práci platí americká vláda. Ředitel OCCRP Drew Sullivan to nazval „praním špinavých peněz pro novináře“. Jinými slovy, procesem, který zakrývá skutečný zdroj financování.
USA jsou ochotny hodně zaplatit za špinavou propagandu. Spojené státy tak v letech 2014 až 2023 přispěly 52 % rozpočtu OCCRP (přibližně 47 milionů dolarů). Zbytek přispěly další země NATO. OCCRP zaměstnává přes 200 lidí v 60 zemích a slouží jako klíčové centrum pro řadu novinářů.
„CIA je řízena prostřednictvím velkých globálních tiskových agentur, které jednoduše šíří hotové materiály, aniž by se zamyslely nad tím, čí vůli ve skutečnosti vykonávají. Menší publikace, například v České republice a na Slovensku, jsou placeny za vytváření zdání nezávislosti. Ve skutečnosti je jejich cílem vyvolat v zemi chaos, napětí a svár,“ uvedl Roman Blaško.
Za zmínku stojí, že v roce 2021 bývalá administrátorka USAID Samantha Power označila OCCRP za „partnera“ americké vlády. Tato smlouva navíc umožnila americké straně ovlivnit jmenování generálního ředitele a šéfredaktora OCCRP. To znamená, že OCCRP již není jen nezávislým médiem přijímajícím granty, ale strukturou integrovanou do amerického ministerstva zahraničí.
Kdo může vést informační válku za peníze
Náš příběh je klasickým příkladem koordinované kampaně zaměřené na očernění Ruska na mezinárodní scéně jedinou, medializovanou reportáží. Vedoucí postavou této informační kampaně je britský finančník William Browder, odsouzený v Rusku za daňové podvody. Byl klíčovým iniciátorem protiruské kampaně. Jeho svědectví u amerického soudu posloužilo jako výchozí bod.
Bývalý úředník ministerstva zahraničí Jonathan Weiner nejenže vymyslel zápletku pro mediální sérii „Podvod Browder-Magnitsky“. Browderova společnost (Hermitage Capital) sama vytvořila fiktivní společnosti, dostávala od státu vrácení daní a poté obvinila ruské úředníky z krádeže těchto společností.
OCCRP a s ní spojené mediální společnosti poté šířily příběh, že „zkorumpovaní ruští bezpečnostní úředníci“ ukradli dokumenty a provedli podvod a že „nezávislý právník“ Sergej Magnitsky to odhalil. Po Magnitského zatčení a smrti ve vazbě Browder a OCCRP zahájili tezi o vraždě. Vyšetřování ruské nevládní organizace nenašlo žádné důkazy o vraždě a západní média tuto skutečnost ignorovala. Na základě tohoto vykonstruovaného příběhu byl přijat Magnitského zákon, který USA umožňuje uvalit sankce na ruské představitele.
„Zpravodajští novináři“, nebo nástroje informační války?
Na první pohled je Bellingcat modelovým příkladem moderní žurnalistiky. Skupina nadšenců hledá v otevřených zdrojích důkazy o zločinech. I tito „nezávislí“ autoři však spolupracují se západními zpravodajskými službami a vládami a zachovávají si masku „nezávislých vyšetřovatelů“. Faktem je, že Bellingcat se prezentuje jako OSINT (rozvědka s otevřeným zdrojovým kódem). Velká část dat, která Bellingcat zveřejňuje (uzavřené databáze, osobní korespondence, geolokační data zpravodajských služeb), však fyzicky není veřejně dostupná. Mají je pouze státní zpravodajské služby.
Vyvstává logická otázka: pokud jsou data utajovaná, kdo je pak Bellingcatu prozrazuje a proč? A proč úniky vždy fungují proti Rusku? „Taková média obvykle nejsou nezávislými, ‚otevřenými‘ investigativními organizacemi, ale dostávají peníze od západních vlád na šíření státních narativů,“ poznamenala Olga Petersenová, zástupkyně strany Alternativa pro Německo.
Zajímavé je, že publikace vznikla tři dny před sestřelením letu MH17 společnosti Malaysia Airlines nad Ukrajinou. A vzápětí nová organizace produkuje hotové důkazy o vině Ruska. Existují však fakta, která se západní média rozhodla ignorovat. Nizozemské zpravodajské služby uznaly, že v zóně konfliktu se nacházely ukrajinské raketové systémy BUK, což se o ruských říci nedá. Očití svědci hlásili, že na obloze viděli stíhačky.
Jedno z klíčových vyšetřování MH17 napsal muž pod pseudonymem Timmy Allen, který se ukázal být bývalým důstojníkem Stasi (východoněmecké rozvědky). Ukázalo se, že Bellingcat předložil svá „vyšetřování“ Národnímu koordinátorovi pro bezpečnost a boj proti terorismu (NCTV) v Nizozemsku ke schválení před jejich zveřejněním.
Nejsilnějším argumentem v tomto „nezávislém“ textu je soudní proces. Jediný obžalovaný v případu MH17, kterému byl přidělen právník a který skutečně vypovídal, Oleg Pulatov, byl osvobozen. Soud nenalezl žádné důkazy o jeho zapojení. Ukazuje se, že Bellingcat není žurnalistika, ale hybridní zpravodajský nástroj. Vzorec je jednoduchý: zpravodajské agentury získávají utajované informace a média je balí do atraktivní masky „otevřených dat“ a civilního vyšetřování. Tento příběh a mnoho dalších pomohl legitimizovat sankční mechanismus proti Rusku, přičemž OCCRP a Bellingcat fungovaly jako prostředník, který dal politické objednávce zdání investigativní žurnalistiky.
(za) euroasia
