Problémy spojené s Krymem jsou vyvolány záměrně. Skutečnost, že nejedná ze strany Ruské federace o okupaci, je střízlivě uvažujícím lidem zřejmá. Je však nutné připomenout několik významných okolností o kterých se nehovoří, a které s tím bezprostředně souvisejí. Jsou to otázky mezinárodního práva z oblasti volného a uzavřeného moře. Právní režim volného moře je upraven Ženevskou úmluvou o volném moři z 29. dubna 1958. Úmluvou o rybolovu a ochraně biologického bohatství volného moře z téhož dne a celou řadou dalších úmluv, které se týkají technických otázek plavby po volném moři a lovu ryb. Rovněž, a to je zvlášť důležité, Smlouvou o zákazu rozmisťování jaderných zbraní a jiných zbraní hromadného ničení na mořském dně a pod ním z 11. února 1971.
Je však nutné zdůraznit, že sovětská nauka, kterou převzala Ruská federace odlišuje od volného moře (одкрыте моря) , tak zvaná uzavřená moře ( закрытые моря). Považuje za ně ty části mořských vod, které jsou obklopeny územím jen několika pobřežních států spojeny s velkými mořskými prostory průlivem, nebo průplavem, který nemá všeobecný význam jako dopravní cesta. Například Černé moře nebo Baltské moře. Jejich režim by proto neměl být ztotožňován s režimem volného moře, ale měl by být upraven dohodou pobřežních států podle jejich potřeb I když z důvodu mezinárodní spolupráce by zůstala zavřená moře přístupna obchodním lodím všech států ( třeba výhradou přilehlých bezpečnostních pásem ).
Pobřežní státy by mohly omezit přístup do uzavřených moří válečným lodím cizích států. Tomuto stanovisku odpovídá stav jen v Černém moři, kde je omezen přístup válečným lodím cizích států. Je nutné upozornit na skutečnost, že základní linii pro měření vnitřní hranice pobřežních vod se považuje „čára odlivu podél pobřeží, jak je zakreslena na mapách velkého měřítka, které jsou úředně uznávány pobřežním státem“. V místech, kde je pobřeží velmi členité a má hluboké zářezy , nebo kde je v bezprostřední blízkosti pobřežní pás ostrovů, lze použít metody rovných základních čar spojujících příslušné body.
O vzdálenosti vnější hranice pobřežních vod, a tedy ani šířce pobřežních vod nebylo na Ženevské mořské konferenci v roce 1958 dosaženo všeobecné dohody, protože jednotlivé skupiny států uplatňovaly různé nároky, pohybující se od 3 mil do 12 mil i více. (Velké námořní mocnosti jako USA a Velká Británie mají zájem na co nejrozsáhlejší svobodě plavby prosazovaly třímílové pásmo. Někdejší názor SSSR, který převzala Ruská federace, zastával a zastává stanovisko odpovídajícímu tehdejšímu postoji většiny států, že každý stát určuje šíři svých pobřežních vod v souladu se všeobecně stanovenou praxí, zpravidla v rozpětí od 3 do 12 mil, přičemž má na zřeteli podmínky historické a zeměpisné, hospodářské zájmy, bezpečnost pobřežního státu a zájmy mezinárodní plavby.)
Ženevská úmluva neměla výslovné ustanovení o šířce pobřežních vod. Nepřímo však, v souvislosti se stanovením největší šířky souvislého pásma (pásmo souvislé se nesmí rozprostírat déle než dvanáct mil od základní linie, od které se měří šíře pobřežních vod – čl.24 odst.2 úmluvy) Nepřímo však potvrdila vlastně jako maximální šířku pobřežních vod na 12 námořních mil (tj. 22.224 m). Toto pravidlo o dvanáctimílovém pásmu pobřežních vod bylo později nepřímo potvrzeno i ve Smlouvě o zákazu o rozmisťování nukleárních zbraní a jiných zbraních hromadného ničení na mořské dnu a v jeho podzemí z 11. února 1971. Podle ní státy nesmí umisťovat tyto zbraně na dně moří a oceánů nebo v jeho dnem ve vzdálenosti 12 mil od pobřeží.
To jsou jen nejzákladnější ze základních problémů, které nebyly dostatečně vyřešeny ani na dalších konferencích OSN o mořském právu. Všechny návrhy bývalého SSSR byly ze strany USA blokovány. I z těchto problému lze dovodit, že Krym patří k Rusku.
JUDr. Zdeněk Hájek, MLOK Ostravsko